Chyba není na vašem přijímači, my fakt hráli tak blbě

   V podstatě není o čem psát a titulek tak nějak vystihuje, co se v zápase mezi Sršni a novopečeným favoritem a lídrem celé soutěže Slavojem Zbraslav odehrálo. Včera však nešlo o známou hru „člověče nezlob se“, ale spíš „fanoušku nezlob se“. A řečí hry kostek s figurkami by se dalo říct, že Sršňům padla pouze jednička a Zbraslavským pětka.

   Do zápasu jsme vstoupili aktivně, obezřetně bránili a nejednou i nenápadně vystrčili své útočné růžky, ovšem naprosto bez gólového efektu. Nadějný začátek ale brzy narušilo několik našich oslabení, ve kterých soupeř naprosto dominoval a během přesilovky 5na3 ve čtrnácté minutě již zvyšoval na 0:2.

   Do prostřední třetiny jsme šli s tím, že musíme přidat na rychlosti a nasazením eliminovat starší a hokejově lepší hráče soupeře. A jak jsme si řekli, tak jsme …neudělali. Zbraslavští se do nás zakousli a s vidinou šťavnaté kořisti byli u každého puku o krok dřív než my.Žlutí borci postupně vyklidili téměř celé pole a jakoby se rozhodli již vážně neopouštět vlastní polovinu, či dokonce obrannou třetinu. Přestože druhá část skončila lichotivým výsledkem 1:1 a celkový stav 1:3 vypadal ještě nadějně, předváděná hra byla popravdě mizerná.

   Do třetího dějství jsme už vstupovali s konceptem hry vabank, což sice přineslo mírné zlepšení a pár šancí na naší straně, ale domácí útočníci neměli dostatečný důraz a přesnost v zakončení. A tak přišel zákonitý trest, kdy jsme dostali gól dokonce při vlastní přesilovce. Soupeř již odmítl tolerovat několik nepřesností v naší rozehrávce a poté, co jsme mu věnovali puk, střelou od modré zvýšil na 1:4. Když několik minut poté dostal Dominik desetiminutový trest za použití vulgárního výrazu, bylo v podstatě rozhodnuto. Tomuto vyloučení ale předcházela situace, která smrděla faulem (zalehnutí a k tomu úder pěstí do hlavy), ale rozhodčí, který stál přímo u incidentu, ten smrad necítil. Netřeba zde polemizovat o tom, co by se stalo, kdyby rozhodčí odpískal faul a my místo oslabení hráli přesilovku. Zdálo se, že hra soupeře by nám stejně moc nepovolila. Ovšem pravdou je, že mladí kluci jsou ve vypjatých chvílích často vystaveni zkoušce v sebeovládání a po evidentní křivdě občas selžou. Nechci rozhodně omlouvat Dominikův vulgární výraz, ale rozhodčí nejsou vystaveni takovým psychickým tlakům jako hráči a hodně na to při svých sporných rozhodnutích zapomínají. Ale zpět k hokeji. No, tedy „k hokeji“, on ten zbytek třetí třetiny byl spíš jako v komatu a my na rozloučenou ještě minutu před koncem jednou inkasovali – 1:5.

   To, co jsme předvedli proti Zbraslavi, bylo naprosto zoufalý. Sice se dalo předpokládat, že se současnou sestavou asi neuspějeme, ale tohle bylo ostudný. Porazil nás zaslouženě lepší soupeř, za kterým jsme zaostávali ve všech herních činnostech a dovednostech. Upřímně, mimo Davida, který by si po včerejšku zasloužil omluvný dopis snad od každého spoluhráče, nemůžu o žádném hráči napsat, že hrál dobře. Každý nějakou tou minelou, ale především výkonem nepřibližujícímu se jeho standartu, přispěl k tomuto místy až trapnému výkonu. Bohužel je to tak. Vyhrává i prohrává vždy celý tým a ne jednotlivec. A nemá cenu hledat omluvy v tom, že někdo hrál zraněný, po teplotě, či měl v nohách zápas již z předešlého dne. Ani fakt, že většina našeho týmu opět hrála proti o dva roky starším klukům a někteří i o tři, nic nezmění na faktu, že jsme to již zažili mnohokrát a dokázali se s tímto handicapem popasovat rozhodně lépe.

   Chápu, že s příliš častými porážkami přichází určitá nespokojenost spojená s apatií, nebo naopak s podrážděností až frustrací, kdy jeden druhému začne vyčítat případné chyby a příliš mnoho hráčů se zabývá ostatními a ne sami sebou. Ovšem věřte mi, že vzájemnými urážkami se z vás, nebo vašich spoluhráčů, lepší hokejisti nestanou. A tak se ptám.

   Kam se ztratilo to vzájemné propojení? Kde je zarputilost, s kterou jste dokázali vyhrávat i těžké zápasy? Pojďte do toho dát zase kousek srdce a ochoty bít se za ten žlutočerný dres! Vždyť hokejový um není jedinou částí úspěšného výsledku…. Pokud se do hry promítne odhodlání a touha táhnout za jeden provaz, a to zejména ve chvílích kdy se nedaří, je to první vlaštovka pro návrat lepších zítřků.

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jiráň, Jelínek Mates, Šváb Michal, Hríbik, Červinka, Fišar st., Fišar ml., Dytrych, Prášek, Schmidt, Ledeler

branky: Jelínek Mates

asistence: Jiráň