«

«

Dub 18

Kompletní hodnocení sezóny – DOROST

 Toto letí vážení – než bys řekl puk, máme tu opět konec KLD – tentokrát s letopisem 2013/14, a tak můžeme pomalu začít bilancovat. Dovolte mi proto, abych se s Vámi podělil o své subjektivní hodnocení, pocity, názory a čísla, která letošní sezóna přinesla.
   Nejdřív se ale pojďme trochu vrátit v čase, a to do pondělí 8.4.2013, kdy se poprvé sešel nový tým dorostu, aby zahájil svou jarní přípravu. Popravdě, všem nám bylo zřejmé, že nepůjde vůbec o jednoduchou sezónu a že to nebude zrovna procházka jabloňovým sadem za květnového jitra. Tým se početně pohyboval těsně nad hranicí hratelnosti a věkovým složením aspiroval na pozici nejmladšího v soutěži. Z toho plynulo jediné, že o každý eventuelní bodík a úspěch se budeme muset skutečně hodně porvat. Abych se ale vrátil zpět k jarní přípravě. I přes tradiční neoblíbenost této fáze přípravy jsme se scházeli v solidním počtu a hráče musím pochválit za přístup a nasazení, které povětšinu času projevovali. Nejlepší účast na trénincích měl Tomáš Fišar st., Johanka Jelínková a Tomáš Fišar ml.. Na opačném pólu se pak nacházeli řádně omluvení – Honza Červinka, Matěj Procházka, Michal Šváb a bohužel neomluvení Honza Chalupa a Miloš Konečný. Co se týče výkonnostních testů, nebyl to výsledkově žádný masakr, ale popravdě se jednalo o nejslabší výsledky za poslední roky, kdy pouze 7 hráčů překročilo hranici 17 bodů, ale ani jeden 19, což popravdě vůbec nepamatuji.
   Příprava po měsíční prázdninové pauze pokračovala tréninky v srpnu a vyvrcholila tradičním soustředěním v Úsvitu u Telče. Účast byla velmi dobrá (chyběl pouze Jakub Koubský, Michal Šváb a Honza Červinka) a za sebe mohu říct, že jsem byl s prací svých svěřenců spokojen. Jednoznačným lídrem a bezkonkurenčním vítězem sportovního víceboje se stal Pavel Brabec, který svým přístupen a především pak nepolevením v jediném cvičení či běhu, mohl být ostatním skutečným příkladem.
   No a teď už se dostávám konečně na led. První zápas letošního ročníku jsme začali neúspěšně doma, a to 15.záři 2013 proti Slavoji Zbraslav (5:8) a poslední duel náš výběr odehrál 7. března 2014 v Hořovicích proti Spartaku Žebrák (5:10) – což je úctyhodných 26 kalendářních týdnů. Z celkového počtu 27 zápasů jsme dokázali 7 zápasů vyhrát a 20 jich skončilo naší prohrou, čímž jsme v konečném součtu získali 20 bodů se záporným skóre 130:179 a tento počin stačil pouze na celkové deváté (předposlední) místo v tabulce!
   Podařilo se nám vsítit dohromady 130 branek – průměr 4,81 na zápas, což je téměř totožné s loňskou sezónou. Ale!!!, a to je podstatné, dostali jsme 179 branek – průměr 6,63 na zápas, což je přibližně o dvě víc. Mimochodem, v počtu vstřelených branek jsme skončili na šestém místě a můžeme se klidně srovnávat s většinou ostatních týmů soutěže. Bohužel to samé ale neplatí o inkasovaných brankách, jejichž počet nás řadí na neuspokojivé deváté místo.
   Kdyby mi někdo na startovní čáře soutěže řekl, že skončíme právě takhle, bral bych to asi jako realistický odhad našich možností vzhledem k věkové a výkonnostní skladbě týmu a možná bych byl i rád, že jsme aspoň nedopadli jako ti bezbodoví otloukánci – Žebrák či vloni Benešov. Teď jsem ale popravdě přesvědčený, že bylo na víc, než jsme předvedli a dokázali. Bohužel tomu ale vždycky něco chybělo. Stará pravda říká: „Můžeš mít výsledky nebo výmluvy, obojí mít nemůžeš“, takže v čem byl asi ten největší problém?
   Často vzpomínám na první přátelské utkání, které jsme ještě v rámci přípravy sehráli s Novým Bydžovem. To jakoby předznamenalo problémy a nedostatky, které nás později provázely celou sezónou. Většinu utkání jsme nebyli herně horším týmem, přesto jsme v posledních minutách zápas a vedení nepochopitelně ztratili. Scénář, který se později v různých obměnách opakoval i v několika mistrovských utkáních. Nevím zcela přesně, čím to bylo dáno, že jsme nedokázali odehrát koncentrovaně a naplno celá utkání a především pak jejich klíčové momenty. Ale jednoznačným důkazem tohoto tvrzení je 6 proher o jediný gól a z toho v pěti případech jsme dokonce v průběhu zápasu, nebo ještě v závěrečné třetině vedli. Jedním z faktorů může být slabší fyzická kondice, výkonnost některých hráčů, která ještě neodpovídá dorosteneckému věku, malá soustředěnost na výkon, nedostatečné nasazení, či chybějící zkušenosti.
   Podle řeči čísel a i z celkového pohledu byla naše největší slabina v obranné hře, kdy jsme skutečně příliš mnoho inkasovali a v podstatě nebyl zápas, bez hloupého a zbytečného gólu v naší brance. V několika případech tak byl udán tón zápasu dokonce i hned v jeho prvních minutách. Rozhodně tím ale nechci říct, že obránci hráli hůř než útočníci, nebo že všemu na vině jsou brankaři. Moje motto zní: „V pěti hráčích útočíme a v pěti bráníme“. Chci, aby obránci aktivně podporovali útok a aby se útočníci poctivě vraceli, což se ale ne vždy dařilo naplňovat.
   Přesto přezevšechno musím říct, že se mi s Vámi pracovalo velmi dobře a budu rád vzpomínat na tento tým. A přestože výsledkově tato sezóna nebyla tak úspěšná jako ty minulé, rozhodně byla v mnohém poučná a přínosná. Jak praví klasika: „Nechybuje ten, kdo činí“. Rozhodně si ale nemůžu stěžovat na tréninkovou docházku a přístup většiny hráčů k tréninku. Srovnám-li si výkonnost na začátku a konci sezóny určitě je tady zlepšení a určitě jsme se posunuli dopředu, i když ten posun není u každého tak velký, jak bych si přál. Budiž připsáno k dobru této sezóny i to, že se podařilo zabudovat do sestavy všechny nováčky bez ztráty kytičky a také, že své první ostruhy v dorostu získali i někteří starší žáci. Vzhledem k tomu, že v příští sezóně bude tým dorostu početně a především věkově mnohem lépe složen, věřím, že naše letošní práce své ovoce teprve přinese.
   Pánové a dámo, patří Vám mé velké poděkování za některé odvedené výkony, ochotu pracovat, týmového ducha a srdce na pravém místě! Bylo mi potěšením Vás trénovat a ať už Vás hokejový osud zavane v letech příštích kamkoliv, budu na všechny z Vás vždycky rád vzpomínat. Přeji jenom to nejlepší a hlavně štěstí na dobré lidi, kteří udělají pro Vás to nejlepší možné.
 
P.S. V dalších příspěvcích očekávejte, statistické okénko, hodnocení jednotlivců a především pak pozvánku na rozlučku.

Statistické okénko

   Takže jak jsem slíbil v minulém příspěvku něco statistických dat z právě skončené sezóny. Pro nemilovníky čísel jen podotýkám, že statistika je větví aplikované matematiky, no a matematika (z řeckého mathematikós = milující poznání) byla v antickém Řecku považována za obor filosofie a dokonce byla i olympijskou disciplínou. Takže má se sportem mnohé společné a já se proto pokusím pomocí dostupných dat najít ty nejlepší informace a jen pro upřesnění a možnost porovnání dodávám, že údaje v závorce představují hodnoty dosažené v minulé sezóně.
   Jarní a letní příprava se spolu se soustředěním skládala z 54 (49) tréninkových jednotek. Nejlepší docházku, pouze s třemi absencemi, měl Tomáš Fišar st. (Mates Jelínek – 0). Nejlepšího výsledku ve výkonnostních testech dosáhl Vojta Dytrych 18,5 (Jan Tvrdík 19,5) a na soustředění Pavel Brabec (Mates Jelínek). Tréninků na ledě bylo 83 (84) a i zde měl nejlepší docházku Tomáš Fišar st. s třemi (Mates Jelínek 3) absencemi, a to ještě až po skončení mistrovské soutěže během jarních prázdnin.
   Odehráli jsme celkem 32 (30) zápasů, z toho 27 (21) mistrovských, 2 (2) přátelská a 3 (7) turnajová. Z tohoto celkového počtu jsme 6x (15x)vyhráli, 25x (11x) odešli poraženi a remízou skončilo jediné (4) utkání, které jsme poté vyhráli na samostatné nájezdy.
   Celkem jsme získali 20 (30) bodů, které nám přisoudily deváté (6) místo v mistrovské soutěži. Na domácím ledě jsme získali 8 (15) bodů a z venkovních kluzišť jsme si přivezli 12 (15) bodů. V 1.části soutěže jsme získali 8 (6) bodů, v 2.části 6 (10) bodů a v 3.části opět 6 (14) bodů.
   Skóre ze všech zápasů máme záporné 149:217 (144:130). Nejlepší vzájemnou bilanci máme s týmem TOS Žebrák 34:8 (HC Benešov 27:6),se kterým jsme zaznamenali i nejvyšší výhru 19:1 (11:2). Obráceně nejhorší bilanci máme s týmem HC Rakovník 13:32 (Slavoj V.Popovice 5:19), kterou výrazně ovlivnila naše největší letošní prohra 5:18 (2:10). Nejvyrovnanější bilanci máme s týmem HC Sedlčany 15:16 (Spartak Vlašim 13:14), kdy jsme 1x vyhráli o jedinou branku a stejným rozdílem 2x prohráli. Nejčastější brankový rozdíl v našich zápasech byla jediná branka (1)a tímto nejmenším možným rozdílem skončilo 8 (6) utkání, z toho dvě (3) vítězná a šest (3) prohraných.
   Do zápasů minimálně jedním startem zasáhlo celkem 22 (22) hráčů – 19 hráčů a 3 gólmani (20+2), z toho 6 (4) starších žáků a nejmladšími byli hráči roč.2001 Tomáš Pekař a Štěpán Havránek (Ondra Plíhal). Nejvíc zápasů z kategorie starších žáků odehrál za dorost Ondra Plíhal – 11(Tomáš Fišar ml. – 22). Ovšem titulem „Železný muž“ se může pyšnit pouze Tomáš Fišar st. (Pavel Brabec, Mates Jelínek, David Jelínek), který jako jediný nastoupil ve všech zápasech.
   Celkem jsme konto soupeřů zatížili 149 (144) brankami s ø na zápas 4,66 (4,8). Obdrželi jsme 217 (130) branek s ø na zápas 6,78 (4,33). Čtyři hráči – Michal Šváb, Tomáš Fišar ml., Vojta Dytrych, David Jestříbek (tři – Mates Jelínek, Michal Šváb, Dominik Jiráň) překročili hranici 10 branek za sezónu. Nejlepším snajprem se stal jednoznačně Michal Šváb s 61 brankami (58 – Mates Jelínek) a ø 1,9 (1,8) na zápas, čímž se podílel na produkci našich branek úctyhodnými 41% (40%). Další čísla, která dokázal proti loňské sezóně vylepšit: počet dosažených hattricků v sezóně – 9(Mates Jelínek – 6), počet maximálně dosažených bodů v jednom zápase – 8 /4+4/ (Dominik Jiráň – 6 /4+2/). Dalším jeho individuelním prvenstvím je počet vítězných branek v sezóně – 3 (Michal Šváb – 4), a tak zřejmě nikoho ani nepřekvapí, že ovládl i kanadské bodování 87 /61+26/ (Mates Jelínek – 89 /58+31/). Nicméně všechna prvenství nepatří pouze Michalovi a například nejvíc asistencí nasbíral Vojta Dytrych – 36(Dominik Jiráň – 41) s ø na zápas 1,13 (1,52), který se zároveň stal i vítězem hodnocení +/- bodů s +22 body. Nejproduktivnějším obráncem byl Tomáš Fišar st. s 16 body /1+15/ (Pavel Švejda – 29 /7+22/).
   Sice jen o pověstný chloupek, přesto nejlepší brankařské statistiky má letos Honza Chalupa (David Jelínek), když během 882 (1.360)odchytaných minut inkasoval 96 (99) branek s ø na zápas 6,53 (4,36).
   Nejvíc času na trestné lavici strávil David Jestříbek – 70min. (Dominik Jiráň – 58) s ø na zápas 5,38 (2,14).
   Na silnicích jsme najezdili za hokejem 2.416 (1.936) km.
   Zdeněk nafotil 4.089 (8.107) fotek s ø na zápas 178 (290).
   Olda natočil 28 (13) videí s celkovou délkou 7h.03min.16vt. (3,33’03“), při kterých porušil 118 (58) autorských práv.
   No a Síra zase zestárnul a přibral, leč povinná periodická prohlídka u jeho lékařky prokázala, že má tlak 120/70 (120/70), EKG v pořádku a cholesterol 6,1 (6,0).
Hodnocení jednotlivců – gólmani
   Tak a je to tu. Poslední slibovaná část hodnocení sezóny s letopočtem 2013/14. Byla to náročná a obtížná pouť, kde se na konečném výsledku podíleli společnými silami všichni Sršni. Žádný se během té strastiplné cesty nevyhnul poklesům formy, či pochybením nebo naopak zlepšením a výborným výkonům. Tady je tedy hodnocení jednotlivých hráčů našeho kádru dle poznatků a postřehů jak to viděli oči trenéra.
   Tentokrát při mém představování zabrousím nejdříve do modrého půlkruhu a podívám se trochu pod dráty masky naším maskovaným hochům. Starším, v dorostu zkušenějším a podle těchto kritérií i zřejmý aspirant na post jedničky mezi tyčemi byl Honza Chalupa (882 odchytaných minut, 96 obdržených branek s ø na zápas 6,5, úspěšných zásahů 377 s ø na zápas 25,6 a 2 trestné minuty). Jak už ale i statistky prozrazují, tento předpoklad nepotvrdil, protože jeho mladší kolega Filip Wagenknecht (856 odchytaných minut, 98 obdržených branek s ø na zápas 6,9, úspěšných zásahů 375 s ø na zápas 26,3) má téměř identické. Oba někdy dokázali pochytat nemožné (například Honza ve Vlašimi), ale mnohokrát dostali i neskutečně laciné góly. Jejich společným rysem je málo pohybu v brance, minimální vybruslování hráčů s pukem a tím snižování střeleckého úhlu. Oba také chodí při střele zbytečně brzy dolů do rozkleku. Honza díky své robusnější postavě pokryje v brance víc prostoru, ale Filip je zase pohyblivější. Oproti tomu Filip si je málo jistý a sebejistý, což ovšem neplatí o Honzovi. Jedno hokejové moudro říká, že gólman je jediný hráč, který nemůže odpočívat a já doplňuji, že ani při tréninku. Pokud v tréninku budete nekoncentrovaní, nepřipravení a neochotní podávat maximální výkon, nezažijete si potřebný dril a tyto zlozvyky si pak přenášíte i do utkání. A věřte mi, že forma a výkonnost není jako startér auta, kde stačí otočit klíčkem a ono to samo okamžitě naskočí.
   To už dnes ale raději stačí a příště se podíváme do našich obranných řad. Abych ale nekončil tak moralisticky tak na odlehčení jeden brankařský vtip.
otázka: „Proč mají gólmani na hlavě masku?“
odpověď: „Aby si je fanoušci po zápase nenašli.“
Hodnocení jednotlivců – obránci
   Tak a po našich maskovancích jsou další na řadě tvrdí hoši ze zadních řad – obránci. V hokejové učebnici „Cesta do NHL“ se píše: „Tvé obranné pásmo je nebezpečnou zónou. Musíš zde zůstat vždy ve střehu, číst hru a co nejrychleji reagovat. Odstavení hráče od puku u Tvé vlastní branky je pro Tebe stejně uspokojující jako vstřelení gólu a je to stejně tak důležité.“ Velká pravda, která se našim obráncům ale ne vždy dařila realizovat. Nicméně na obranu obránců je potřeba uvést, že útočníci se někdy pozdě vraceli a nechávali je tak na pospas častým přečíslením. Ale pojďme už k jednotlivcům v pořadí podle dosažených bodů, i když u obránců se někdy nejedná o přímou úměru dosažených bodů a defenzivních kvalit.
   Tomáš Fišar st. (32 odehraných zápasů, 16 bodů jako obránce (1+15), 13 jako útočník (8+5), +/- body -9, 8 trestných minut) není tak úplně „čistokrevný“ kutnohorský Sršeň, nicméně za dva roky věrných služeb na ledě, trávení času v kabině, putování za děvčaty a dalšími různými aktivitami, o kterých nevím aní já, se již etabloval do soukolí našeho týmu. Přestože odehrál 12 zápasů jako útočník, stal se z něj nejproduktivnější bek, jistota a uhelný kámen naší defenzivy. Když k tomu připočtu skvělé bruslení, dobré vedení kotouče, cit pro přihrávku, ofenzivní ladění a schopnost plnit pokyny trenéra, tak by mohl být obrázek tohoto v dobrém smyslu nenápadného hráče kompletní. Nicméně ani on se někdy nevyvaroval individuelních chyb a poslední zápasy odehrál v mírném útlumu. Mezi jeho slabiny stále patří střelba a malá akcelerace pohybu. Ale v jeho případě určitě není problém nedostatky postupně odstraňovat, protože je typem  hráče, který je ochotný poctivě projít tréninkovým peklem po vzoru Rockyho.
   Jan Červinka (26 odehraných zápasů, 8 bodů (1+7), +/- body -28, 20 trestných minut) je pro mě takový „skokan roku“, který v letošní sezóně zaznamenal největší výkonnostní růst. Tento stále usměvavý chlapík, který svojí povahou a sportovním duchem vždy skvěle přispívá k dobré atmosféře v týmu má jednu z nejtvrdších střel, schopnost uvolnit se s pukem při aktivním forčekinku soupeře, snahu tvořit hru a nejen alibisticky odpalovat puky, ale především ochotu na sobě poctivě pracovat. Trápí ho prozatím přesnost a správné načasování přihrávky, zbytečné zavážení puků do vlastní třetiny, nedostatečný důraz a orientace před brankou, jakož i velké procento zbytečných ztrát puku. Přesto pokud ve svém přístupu nepovolí a nadále bude razantně tlačit na pilu jako letos, jistě v příští sezóně vyšroubuje své prozatímní maximum ještě o nějaký ten level výš a stane se jedním z pilířů našich obranných řad. A to je to, co on i náš tým nejvíce potřebuje.
   Miloš Konečný (18 odehraných zápasů, 8 bodů (2+6), +/- body -5, 67 trestných minut) je typem vítězného a impulzivního hráče, který dokáže tým vyburcovat a strhnout k výkonu, jakož i rozložit pokud svůj temperament neudrží na rozumné uzdě. Jeho výkonnost je hodně podobná sinusoidě, jejíž výkyvy korespondují s účastí na trénincích a zraněními. Snaží se hrát hodně do těla, k čemuž má výborné fyzické předpoklady, což ale na mnoho soupeřů působí jak červené plátno na býka. Aktivně podporuje útok a je vlastníkem tvrdé střely, jejíž rychlost je zralá na přezkoumání Oldovým videm – zda se nejedná o týmový rekord. Do podvědomí fanoušků se ale vryl i riskantní rozehrávkou, která občas přidělala šediny trenérovi a radost soupeřům, jakož i horší orientací při hře pod tlakem. Pokud ale více zvládne své emoce a zlepší tréninkovou docházku, má dostatečnou rezervu na zvednutí své výkonnostní laťky a především její stabilizaci.
   Pavel Brabec (23 odehraných zápasů, 5 bodů (0+5), +/- body -14, 6 trestných minut) je další do party ofenzivně laděných beků. Z důvodu pobytu na škole v Moravské Třebové s námi ale netrénoval, což se projevilo jak v bodovém vyjádření, tak i v nerozehranosti. Přesto si odvedl své a nebýt tréninkové absence, ukázal by nám jistě mnohem více ze své hry, do které patří: dobré pokrytí hráče bez kotouče, síla v osobních soubojích a soubojích hůl-hůl, oddělení soupeře od puku u mantinelu, herní inteligence a přehled, u něhož jsem předpokládal, že bude alfou a omegou naší rozehrávky. Nebylo tomu tak úplně, ale není čeho litovat. Pavel si vybral školu, která ho navýsost baví a obor, který ho naplňuje spokojeností. A co víc tomuto tichému poctivci, působícímu vyrovnaným dojmem, v kterém dříme opravdový muž přát.
   Johanka Jelínková (22 odehraných zápasů, 4 bodů (0+4), +/- body -8, 2 trestné minuty) zůstala po odchodu Lenky jedinou dívkou v naší kabině. Velmi dobrá bruslařka, která nemusí nikoho přesvědčovat o svém vztahu ke sportu a hokeji, protože svým přístupem (na suchu i na ledě, v tréninku i v zápase) může jít mnoha klukům skutečně příkladem. Bohužel po fyzické a rychlostní stránce již občas nestíhala, a i když hrála na doraz svých možností, někdy to zkrátka nestačilo. Pravdou ale je, že jí i značně limitovalo bolavé koleno, které ji v závěru sezóny definitivně vyřadilo ze sestavy. Co mě ale mile potěšilo, byla její práce mimo záběry kamer – výborné pokrývání obranné zóny a solidní čtení hry s excelentním napadáním hráčů podél hrazení v útočném pásmu. Největší předností naší Johanky ale je, že nám několikrát týdně dávala možnost zažít tu úžasnou proměnu krásné dívky na hokejového gladiátora.
   Tak a teď nám ještě zbývají na proprání naší snajpři, ale to zase až  příště. Nicméně aby to obráncům nepřišlo líto, tak i jeden vtip pro ně.
„Dorážka to byla pěkná,” pokýval trenér, „ale dorážet máš puk, ne na protihráče!”
Hodnocení jednotlivců – útočníci
   Dnes budeme pokračovat v našem hodnocení, a to útočnými řadami. Než se ale dostanu k jednotlivcům, vezmu to ještě zevrubně pospolu. S útočnou činností můžeme být asi letos nejvíc spokojení, protože co do počtu vstřelených branek i předváděné hry jsme se většině týmů dokázali vyrovnat. Je zde ale velké ALE!!! 1.útok se postaral o 84% našich vstřelených gólů, ALE zároveň byl u 52% inkasovaných!!! Takže 1.útok dopředu dobrý, dozadu špatný. 2.útok se dopředu prosazoval jen málo, ale dozadu byl o to víc spolehlivější. A teď už k jednotlivcům.
   Michal Šváb (31 odehraných zápasů, 87 bodů (61+26), +/- body +19, 34 trestných minut) s přehledem opanoval naši tabulku produktivity včetně několika dalších individuelních statistik, což jen dokazuje, jak významným článkem našeho týmu byl. Skvělý bruslař, který vždy udělal pár kroků navíc než jeho soupeři. Kreativní ve hře dopředu s rychlýma rukama, kdy dokázal zakončovat akce s naprostou lehkostí a přirozeností. To mu přineslo respekt našeho týmu ale také soupeřů, což se projevovalo zvýšenou pozorností při jeho bránění. Přesto se celou sezónu velmi dobře potýkal s nemocemi a zraněními, což v jeho případě není úplně jednoduché a standardní. V klíčových momentech bral někdy odpovědnost pouze na sebe a v těch chvílích jakoby spoluhráče neviděl. To je ale možná přirozenost rozdílových hráčů, kteří jsou tím pověstným jazýčkem vah ve vyrovnaných duelech.
   Vojta Dytrych (31 odehraných zápasů, 59 bodů (23+36), +/- body +22, 10 trestných minut) je lehce přehlédnutelný vzrůstem, ale nepřehlédnutelný výkonem. Jeho ekvilibristika ve hře 1 na 1 a herní dovednosti na malém prostoru často odsuzují soupeře i fyzicky o několik řádů vyšších, pouze do rolí diváků. Jako skutečný „centrální mozek“ (ne lidstva) 1.útoku rozdával většinou nahrávky s milimetrovou přesností, výborným timeingem a byl tak tvůrcem hry této lajny. Nehrál na sebe, ale dělal spoluhráče, což ovšem někdy vedlo k situacím, že volil nahrávku i v situaci a pozici, kdy bylo výhodnější, aby sám zakončoval. Svým tichým projevem nedává emoce příliš znát, nicméně na ledě je to pan hráč a nepostradatelná součást našeho celku.
   Tomáš Fišar ml. (31 odehraných zápasů, 46 bodů (25+21), +/- body +4, 44 trestných minut) je spíše typem silového útočníka, který zapadl k dvojici Míša-Dýťa jako koncový hráč, jehož hlavní zbraní je hra na hranici brankoviště. Bohužel k možnosti častějších zápisů do střelecké listiny mu občas scházely rychlejší ruce a pohotovější řešení situace. Jeho největší devízou je dobrá střela a tah na branku, horší již je to občas s vracením a plněním obranných povinností. Svojí nechutí rychleji střídat mně ze začátku trochu zlobil, ale to se časem spravilo. Za pochvalnou zmínku ještě stojí, že v několika posledních zápasech musel nastoupit na postu obránce, kde ovšem plnil své úkoly velmi dobře a byl na něj opravdu spoleh.
   David Jestříbek (19 odehraných zápasů, 29 bodů (13+16), +/- body +5, 70 trestných minut) se po víc jak roční pauze opět vrátil k hokeji, a přestože věkově patřil do kategorie dorostu, trénoval a hrál především s juniory. Rozhodně hráč s potenciálem, který je majitelem šikovných rukou. Svou techniku dokáže dobře zúročit na malém prostoru, kdy vodí hráče soupeřů za sebou jak slepé psy. Pokud se omezím pouze na hodnocení jeho výkonu v naší kategorii, kde odehrál jen část utkání, byl přínosný a rozhodně posilou. Pokud měl chuť, tak podával velmi dobrý a místy až excelentní výkon. Leč, pokud ne, což jsme taky zažili, platilo staré rčení, o tom, že je to horší než když to nejde. Doufám, že tentokrát již u hokeje vydrží a do sršní gólové pokladnice přisype spousty hezkých branek.
   Ondra Macháček (28 odehraných zápasů, 10 bodů (5+5), +/- body -39, 14 trestných minut) byl jedním z letošních nováčků v našem týmu.Postavou sice nevelký, ale nebál se kontaktní hry a právě zde zúročil svou největší přednost – bojovnost a vůli. Dokáže získávat kotouče a vyhrát souboje, ale v momentech, kdy puk získá, trestuhodně váhá a ne vždy správně řeší herní situace. Někdy hraje zbytečně na hranici přílišného emocionálního vypětí a pak reaguje zbytečně podrážděně. Zapracovat by měl především na zlepšení schopnosti rozdávat i přijímat rychlé a přesné přihrávky. Jeho největší plus ovšem je, že je to pracovitý hráč, který jestli nepoleví, může se dál hokejově rozvíjet a zrát.
   Vojta Hríbik (23 odehraných zápasů, 7 bodů (3+4), +/- body -44, 10 trestných minut) je hráčem, jehož výkonnost a hokejové dovednosti zatím oscilují někde kolem průměru. Ve hře se to projevuje tak, že proti slabším soupeřům se dokáže prosadit, ale s těmi lepšími má zatím problémy.Letos alternoval jak v obraně, tak i útoku. V poslední třetině sezóny získával stále větší a větší herní sebevědomí a některé duely odehrál opravdu velmi dobře. Vzhledem ke své vysoké postavě je zatím částečně limitován problémy s koordinací a motorikou pohybu. Ovšem fyzicky a silově šel od minulé sezóny výrazně nahoru, což se projevilo například i zlepšenou střelbou. O jeho tiché povaze a málomluvnosti v kabině se všeobecně ví, Vojta je ale pracovitý hráč, za jehož neustálým výkonnostním růstem je poctivost v tréninku a ne slova.
   Matěj Procházka (18 odehraných zápasů, 3 body (1+2), +/- body -22, 0 trestných minut) se vrátil do kabiny dorostu po roční pauze způsobené zdravotními problémy a bohužel ty se mu nevyhnuly ani letos, když se zranil před vánoci v zápase s Kralupy n/Vlt. To se samozřejmě projevilo na slabší fyzičce a pomalejším pohybu. Matěj má velmi šikovné ruce, jejichž technikou dokáže dobře ovládat puk na malém prostoru, ovšem bez důrazu a se zbytečně velkým respektem ze soupeře se málo prosazoval. V jeho případě se ale jedná především o otázku většího sebevědomí a troufnu si tvrdit, že zlepšení je otázkou získání lepší fyzické kondice a větší herní vyhranosti.
   Jakub Koubský (26 odehraných zápasů, 2 body (0+2), +/- body -47, 0 trestných minut) šel letos hodně do sebe, co se týče tréninkové docházky a účasti na zápasech. Cítil jsem z něj chuť hrát a zlepšovat se, což se projevovalo větší snahou a dravostí. Proti minulým sezónám se zkvalitnilo jeho bruslení, i když to bylo zatím stále víc závodní a chybělo mu smysluplné a herní využití. Jeho největší rezervy byly v technice střelby a důrazu v osobních soubojích, a proto byl jen sváteční střelec, který nepůsobil tolik nebezpečně pro obrany soupeřů. V jeho případě je ale další zlepšování otázkou, zda setrvá v nastoupené cestě a větší suverenity získané pravidelným drilem.
   Rád bych se ještě zmínil o dvou starších hráčích, kteří za nás odehráli nejvíc zápasů. Prvním je Ondra Plíhal (11 odehraných zápasů, 5 bodů (5+0), +/- body -12, 2 trestné minuty), který potvrdil kvality nejlepšího staršího žáka a výborně zapadl do filozofie a soukolí našeho týmu. Dravost a nebojácnost v kombinaci s hokejovým umem a šikovnýma rukama byly v jeho podání velmi účinnou zbraní. Petr Koubský (10 odehraných zápasů, 0 bodů (0+0), +/- body -19, 0 trestných minut) měl v prvních zápasech zbytečně velký respekt, ale od utkání se Sedlčany, kde patřil k jedněm z nejlepších, jej odhodil a byl opravdu platným hráčem. Věřím, že oba i přes svůj rozdílný hokejový projev se stanou výraznými a kvalitními díly mozaiky týmu dorostu sezóny 2014/15.
   Tak a to je vše. I přes to, že letošní ročník nebyl tak podařený, jak bychom si asi přáli, Sršni sehráli i některé krásné zápasy. Můžete se proto již nyní těšit na příští ročník, ve kterém doufám zúročíte získané zkušenosti a dovednosti a těch povedených zápasů bude podstatně víc. Můj dík patří všem hráčům, kteří za Sršně nastoupili, všem fanouškům, kteří tým podporovali, celému oddílu SK Sršni Kutná Hora a také radnici našeho města, bez jejíž podpory by se v Kutné Hoře mládežnický hokej jen těžko hrál. Děkuji a přeji všem úspěšnou a pohodovou sezónu 2014/2015.
-Pavel Sirotek-