SK Sršni Kutná Hora

Po měsíční odmlce jsem zde opět s krátkým článek z hokejového života Sršních mladších žáků. Ono ani tak nejde o to, že jsem zde s článkem, ale spíše o to, že mladší žáci tento víkend konečně byli na hokeji. Ne, že by před tím a to od utkání se Zbraslaví, kdy jsem psal naposledy, nesehráli ani jedno utkání. To zase jó, utkání sehráli a ne jedno, ale bohužel jsme v těchto zápasech nehráli. Hrál prostě soupeř. Týká se to utkání doma se Slavií Praha, doma s Podblanickem „A“ a v Letňanech. Záměrně jsem nejmenoval utkání na Hvězdě v Praze, protože to byl jediný světlý okamžik uplynulého měsíce. Toto utkání jsme prohráli 11:7, ale nebýt absolutního herního výpadku v první desetiminutovce, kdy jsme prohrávali už 4:0, tak si myslím, že jsme zde sahali i po bodech. Ve výše uvedených třech utkáních jsme prohráli. To je strohá informace, která řekne jen to, že jsme nezískali žádné body. Zní úplně stejně, jako když napíši, že jsme prohráli dvě utkání o tomto víkendu. A přece to není stejné. Utkání se Slavií, Podblanickem a s Letňany byla herní tragedie. Já jsem se rozhodl, že prostě nebudu psát články do doby, než si všichni v mužstvu uvědomí, že hrát za Sršně v Kutné Hoře je čest. Že to není zájmový kroužek do kterého si budu chodit, jak se mi zlíbí. Že si všichni z mužstva budou plně uvědomovat, že o víkendech reprezentuji kvalitní značku SK Sršni Kutná Hora oddíl ledního hokeje (o tom, že SK Sršni KH je kvalitní značka dokážou sprostě polemizovat jen ÍKVÁČI a zbabělci při anonymní diskuzi na stránkách Svoboda.info, bez identity). Myslím, že čas je drahý pro nás všechny a proto ho nehodlám ztrácet psaním o něčem co se pořád opakuje. Nehrajeme, nebojujeme a soupeři darujeme 2/3 branek. Výsledky si každý může přečíst na hokejovém webu, včetně tabulky. Jen těmito údaji nemusím zatěžovat sršní stránky. Vátím se jen k užitému slovu potupná porážka. Nejedná se zde v tomto případě o výsledek, abychom si rozuměli, ale jedná se o způsob, jak se naše hvězdy k výsledku dopracovali. Máme hodně mladý tým oproti většině soupeřů. Proto neočekávám nějaký bodový boom a vpád do horních pater tabulky, ale i poslední dvě utkání ukázala, že máme na to, abychom i s věkově staršími soupeři hráli důstojnou partii.

V sobotu s Vlašimí jsme hráli v průměru s o rok starším týmem (bez dvou desetin) a to musí být sakra někde znát. A i právě proto je prohra 6:12 pro nás přijatelná, i když výsledek mohl být ještě lepší, nebýt např. první pětiminutovky druhé třetiny, kdy si vybral dovolenou Jenda v bráně ( 3 střely tři branky) a neproměněných tutovek zejména Lukáše a Mikuláše. To není kritika, jen spíše konstatování. Takové utkání prostě přijde i u TOP mančaftu, že s v určité části utkání branky nepodaří vstřelit a dostanete z vyložených haluzí nějaké ty banány navrch. Ale bojovali jsme. A to je důležité. Máme to v utkáních těžké. Soupeř je z 90 procent vždy starší a tím i fyzicky vyspělejší, před brankou soupeře, nemáme ani desetinu vteřiny klid a u nás před bránou se to hemží útočně naladěnými supy, kteří si prostor vždy nějaký najdou, a když nenajdou tak si ho prostě fyzicky vybojují. Jenda v bráně čelí útočníkům, kteří jsou většinou o dva roky starší a naše útočná vozba má za úkol překonávat gólmany, kteří jsou v některých případech také o dva roky starší, případně o rok.

V neděli v Kolíně jsme prohráli 8:3, ale dle mého názoru jsme odehráli za poslední dobu v celkovém pojetí asi nejlepší utkání. Ani ne tak herně soupeř nás v této činnosti přehrával, ale bojovností jsme uhráli slušný výsledek. Hráli jsme proti dobře bruslařsky vybavenému týmu, kterého jsme nepustili k jeho hře. Některé souboje jsme prostě uplácali, ale je to jen o tom jak se dokážeme k utkání jako celku postavit. Zmíním utkání v Letňanech, kde jsme ještě v 15-té minutě první třetiny prohrávali jen 1:0. Nebyla to náhoda, šlapali jsme jako tým a bojovali. Pak jsme dostali branku na 2:0 a naše hra se rozpadla jako domeček z karet. Ptám se proč? Odpověď zní nevím. Trenér Michal tuto otázku řeší od začátku sezóny, ale odpověď je stále v nedohlednu. Samozřejmě je to v hlavách kluků, ne v nohách, či rukách. Ale jak napravit hlavu, která je nejdůležitější a také nejsložitější součástí lidského těla. Asi soustavnou a trpělivou prací. Utkání v Kolíně ukázalo, že i za nepříznivého stavu dokážeme bojovat a nevzdávat se i když se v utkání zas až tak nedaří.

Omluvte prosím, že jsem se nevěnoval průběhu jednotlivých utkání. Z tohoto víkendu by asi bylo o čem psát, jen se ponořil do obecných myšlenek, které nás v současné době trápí. Doufám, že uplynulý víkend je odrazový můstek do nové etapy v této sezóně. Na dně jsme už byli, teď jsme se odrazili tak stačí jen plavat a ono to půjde. Časem nejen vodorovně, ale třeba i nahoru. Budu se opakovat, ale pokud do každého zápasu půjdeme s touhou uhrát co nejlepší výsledek a toto budeme dodržovat celých 60 minut tak i prohra může být sladká. Prohrát s pocitem, že všichni na ledě nechali vše, není ostuda, ale vítězství. Hokej hrát umíme, jen to prodat během utkání!

Sobota 8.11.2014

SK Sršni Kutná Hora : HC Rytíři Vlašim 6 : 12 (2:5; 3:4; 1:3)

Branky: 4xHynek; 1xSecký; 1xTrnka

Asistence: 2xKnížek; 1xHynek; 1xSecký, 1xŠváb

Poměr střel: 27:47

Vyloučení: 2:4

Využití: 0:0

Branky v oslabení: 0:1

Sestava: