«

«

Říj 21

Velký „malheur“: Ztratili jsme body (doplněno video…)

JUN: kolo 06  SK Sršni vs. HC Benátky 3:4 (0:0, 0:2, 3:2)

Hrálo se: 17.10.2014

První soupeř z předpokládané „Velké čtyřky“ (Mělník, Děčín, Benátky nad Jizerou, Kralupy), která nás ještě čeká v prvním kole.

Už loni byly Benátky velmi silný tým s vysokou hokejovou kvalitou. Podle soupisky dobře vyživovaný tým s dostatkem hráčů. Mladý tým. Postavený na hráčích ročníku 1997. Pro zajímavost jsem spočítal průměrný věk hráčů, kteří skutečně podle zápisu nastoupili do utkání. Benátky nad Jizerou: průměrný rok narození 1996,625. SK Sršni: průměrný rok narození 1995,857. Jsme starší v průměru o 280 dnů…

Za Sršně nenastoupili Jan Tvrdík a Ladislav Šváb, stále nehraje léčící se Petr Švejda. Povolali jsme z dorostu Michala Švába, Tomáše Fišary a Vojtu Dytrycha (ten nakonec nemohl přijít, ale je to škoda…). A přišel Jan Kořistka. Nechci chápat, nad čím se Honza rozhoduje – byl bych rád, kdyby v pátek přišel na trénink a o víkendu s námi hrál. Jeho síla je na ledě hodně znát (i bez tréninků)…

Abych se k tomu už nemusel znovu vracet: všichni tři dorostenci hráli více než dobře. Není se více čeho bát a bylo by žádoucí pro náš kutnohorský hokej, aby za juniorku nastupovali co možná nejčastěji. Ani jedinou vteřinu ze hry nedali najevo nějaké obavy. Vyhrávali osobní souboje, dokázali bez problémů dostávat kotouče do třetiny soupeře a hrát tam, ohrožovali branku Benátek (Fíďa gól, Michal Šváb několik velmi nebezpečných střel – nastřelené břevno, Fíša silný na vhazování a nebojácně před brankou…). Žádná výhrada. Poznámka na závěr: v týmu Benátek čtyři hráči ročníku 1998.

 Rozbruslení ukázalo dobrý pohyb „gondoliérského“ týmu, šikovnost i oba dobré gólmany. Utkání jsme zase začali aktivněji a Benátky se bránily. Fakt ale je, že přímo jsme jejich branku neohrožovali. Byly to spíše takové natlačované kotouče bez razance a umístění. Ale aktivnější jsme byli.

Když se Benátečtí dostali do naší obranné třetiny ve dvou ve třech, byli nebezpečnější než my. Ale na druhou stranu – většinu jejich snah o útok (protože šlo většinou o jednotlivce) zlikvidovali naši beci individuálními zákroky a z toho jsem měl radost. Z těch zákroků byla cítit nejen síla, převaha, ale i sebevědomí… První třetina skončila bez branek za naší trvalé územní převahy.

Druhá třetina se odvíjela velmi podobně. Nakonec se rozhodovalo jako ve velkém hokeji v přesilovkách až v poslední pětiminutovce třetiny (možná, že i tenhle fakt svědčí o vzrůstající kvalitě krajského juniorského hokeje – výhoda přesilovky se tolik dříve neprojevovala…). Zatímco my jsme nebyli dosud schopni brankáře překonat, Benáteckým se to podařilo. První branku jsme dostali z voleje do šibenice, který perfektně vystřelil jeden z hráčů ročníku 1988 po nahrávce zpoza naší branky. Michal Kurka neměl sebemenší šanci. Druhá branka padla po náhodné střele ještě náhodněji tečované před Michalem Kurkou – opět bez šance. U těchto branek se projevil jeden náš trvalejší nedostatek – náš bránící hráč nepociťoval potřebu v takových momentech (oslabení!!!) hlídat nekompromisně prostor před naší brankou. Nedělají to ani centři v rovnovážném stavu. Centr musí pochopit, že jeho akční rádius je největší – musí hrát před vlastní brankou i před brankou soupeře – AKTIVNĚ.

Hráli jsme dobře, ale prohrávali jsme po dvou třetinách 0:2.

Kluci se ale nějak dokázali vyburcovat a hned v první minutě třetí třetiny jsme snížili. Ve vzduchu bylo jasně cítit vyrovnání  – přišlo za tři další minuty po chvályhodné aktivitě Tomáše Fídi Fišara. Za další minutu pak dokonce David Jestříbek (velmi dobře hrající) otočil v náš prospěch na 3:2.

Je zajímavé, jak tohle funguje opakovaně a historicky. Musím říct, že jsme náš výsledek nezačali bránit, hráli jsme aktivně a aniž bych cokoliv říkal, borci se fakt snažili o další branky. Ale nedali jsme je. Už jsme si ale dokázali před brankou Benátek dělat prostor k plnohodnotné střelbě – jenže bez dalšího výsledku. Šancí jsme ale měli dost.

Z toho všeho pak ZÁKONITĚ vyplynulo vyrovnání a opětovné vedení hostů. Už poslední a definitivní. Situace velmi podobné – nedůsledná hra před naší brankou, tečovaný kotouč. Branka na  3:4 padla po střele od modré a zakrytém výhledu.

Ještě zbýval čas srovnat skóre.

Dvě minuty před koncem se naskytla šance hrát přesilovku 5-3. Odvolali jsme brankáře a hráli v šesti proti třem. Sehráli jsme to docela mazácky a Martin Pipek měl před sebou volnou polovinu branky. Z voleje přestřelil (prý to bylo zase břevno). Zahrál to ale dobře, trefit to z voleje není vůbec jednoduché. Samozřejmě, že po utkání jsem mu říkal, že kdyby tu přihrávku jen ztlumil a rovnou tahem poslal do branky… KDYBY. Martin se rozhodl správně, ale nevyšlo to.

Přestal jsem vnímat reálný čas a vnímal jsem jen zbývající přesilovku. Jenže do konce utkání už chyběly jen čtyři vteřiny, takže konec a ztráta bodů. Když už (myslím, že jsme byli po celou dobu nejen aktivnější, ale i herně na výši), tak to mělo skončit remízou a rozstřelem. Tentokrát jsme ostrouhali.

Branky, jak šly za sebou – min. (asistence v závorce): 41. Jelínek Matouš (Sádlo Aleš, Pipek Martin), 44. Fišar Tomáš st. (Kořistka Jan), Jestříbek David (Kadlec Ondřej, Kořistka Jan). Vyloučení: 4:8 (+10′ osobní za nesportovní chování). Využití: 0:2.

Sestava: Kurka Michal – Fišar Tomáš st., Švejda Pavel, Marvan David, Kadlec Ondřej  – Pipek Martin, Sádlo Aleš „C“, Jelínek Matouš – Jestříbek David, Ryšan Dominik, Šváb Michal – Zika Martin „A“, Fišar Tomáš, Kořistka Jan.

 

Richard Bláha
(trenér JUN)