SK Sršni Kutná Hora

Spartak Vlašim – Sršni Kutná Hora 3 : 7 ( 3:2, 0:3, 0:2 )

Bojovné srdce Sršňů se opět roztlouklo tuto sobotu ve Vlašimi v rámci 16.kola KLD. Marně bych asi šátral a hloubal v paměti, kolikátá už to vlastně byla výprava za Rytíři z města pod Blaníkem. Myslím ale, že tolik spanilých jízd nepodnikli ani jejich středověcí předci křižáci do Svaté země. Nicméně letošní posledním derby, které je vždy zárukou zdravé rivality a tradičního boje o každý kousek ledu, bylo ještě pikantnější při zevrubném pohledu na tabulku. Oba týmy měli totiž před zápasem stejný bodový zisk a případné vítězství tak mohlo úspěšnějšího katapultovat do elitní čtyřky. Myšlenka poměrně jednoduchá, ale realizace o poznání složitější. A přestože konečný výsledek vypadá jednoznačně, vítězství rozhodně nebylo z kategorie jednoduchých. Ale vše pěkně popořádku.

První gól na sebe nenechal dlouho čekat a cca po 2 minutách hry potvrdil Tomáš známou poučku. „Když nevíš co s pukem, tak vystřel“. Jeho bekhendové nahození v těžké pozici, které za letu snad i couvalo, překvapilo domácího gólmana tak, že skončilo až za jeho zády – 0:1. Nechci ale, aby to vypadalo, že se jednalo o gól náhodný. Naopak, když za tím jdete, zkoušíte to a pohotově a nečekaně střílíte, můžete mnohokrát gólmanovi udělat větší potíže než připravenou, ale o to čitelnější ránou. Ovšem místo sázky na poctivý a soustředěný výkon, znamenal vydařený start do utkání v našem podání, hru na pohodu a výsledkem byly brzy tři rychle inkasované branky. První byla smolná, když střela od modré po tečích dvakrát změnila svůj směr a David neměl prostě nárok reagovat. Druhá po chybičce, když Pavel v rohu za vlastní brankou zkusil kličku ve stylu Bobbyho Orra, avšak namísto něj vyjel s pukem na holi před bránu hráč soupeře a nahrál najíždějícímu spoluhráči na tutovku. No a třetí přišla po buly v naší třetině, když se k puku před naším brankovištěm dostal úplně osamocený útočník Vlašimi, o kterém zaskočený Brabčák neměl tušení a jen koukal, jestli na sobě nemá náhodou Rumburakův cestovní plášť – 3:1. Studená sprcha, která však naše hráče polila porcí živé vody a celá řada následujících situací opět volala po gólu. Snížení na 3:2 a jiskřičku naděje zažehl pro Sršně v 10.min. Michal, který pohotově zasunul odražený puk po Tomášově střele. Do konce třetiny se hrálo nahoru dolu, a přestože se šance střídaly na obou stranách, ke změně skóre již nedošlo.

S nástupem do druhého dějství zůstala větší aktivita na našich holích a vzhledem k tomu, že Rytířům občas nezbývalo než se stáhnout pouze do defenzívy, naděje na vyrovnání se povážlivě přibližovala. No a nakonec byla naše snaha odměněna nejenom srovnáním, ale přinesla sebou i vedení 3:5 po čtyřiceti minutách hry. Břímě střílení gólů v této části na sebe vzali sourozenci Švábovi, když Láďa se postaral pohotovou střelou o nesmírně důležité vyrovnání a Michal pak dvěma zásahy uzavřel takový malý Švábovic kvadratrick. Takže euforie, euforie a ještě jednou euforie a o přestávce se nám rozhodně dýchalo o něco lépe nežli domácím.

V nastoleném trendu jsme pokračovali i ve třetí třetině a v jejich prvních pěti minutách nasázeli Rytířům ještě další dva góly, o které se tentokrát postaral Mates a Tomáš. Mohlo by se možná zdát, že bylo prakticky rozhodnuto a náskok již byl dostatečným, aby to domácí konečně zabalili. Ovšem chyba lávky. Rytíři si vzali time-out, nadechli se a v kvapíkovém tempu se pokračovalo dál. Skutečně musím smeknout a ocenit hru soupeře, která byla kvalitní a i přes nepříznivý vývoj v plném nasazení až do konce a přitom bez zbytečných excesů. Po závěrečné siréně přesto svítil na tabuli stav 3:7, ovšem čtyřgólový rozdíl byl pro Rytíře možná až příliš krutý. Loučení s diváky bylo prodchnuto emocemi. Hráči poděkovali za přízeň, která jim byla v těžkých chvílích skutečnou oporou a úspěch oslavili spontánně kuželkami.

Jednotlivé naše góly tentokrát nepopisuju v celé úplnosti. Ne, že by jich bylo tolik, ale novinářská etika mi nedovoluje se v podstatě neustále opakovat. Převážnou většinu jich dal první útok, kdy se jim podařilo správně zorientovat a prosadit v předbrankovém prostoru. Tým opět podržel jeho základní pilíř David, který odchytal velmi kvalitní zápas. Dobrou ofenzivní hrou se prezentovala celá první lajna, kdy Mates jako tvůrce hry byl neskutečně silný na puku a vyhrál mnoho soubojů 1-1 u mantinelu. Michal svými rychlými průniky chvílemi připomínal nezastavitelnou ruskou raketu Pavla Bureho a Tomáš vzhledem ke svým fyzickým předpokladům poměrně slušně kraloval v mlýnici před brankařem. Druhý útok se tentokrát prosadil podstatně výrazněji než v minulém zápase, což pozitivně kvituji a především v druhé třetině si vytvořil několik dobrých střeleckých příležitostí. Obránci se v úvodu sice dopustili několika individuelních chyb, ale po zbytek utkání, již podávali spolehlivé výkony, a jestli mezi nimi mám tentokrát někoho vyzdvihnout, tak rozhodně Láďu.

Na závěr chci ještě jednou poděkovat početné rodičovsko-dědečkovsko-divácké kulise, která ani v tradiční vlašimské zimě, jenž opět zahalila tunel nad stařičkým zimákem, který má svá nejlepší létá evidentně za sebou, opět nezklamala a nezůstala nic dlužna své pověsti. A upřímně. Neočekával jsem, že letos ještě uslyším loňské evergreeny: „Kde máte kotel“ a „My to dneska zase vyhráli.“ DÍK.

Sestava:

brankaři: Jelínek David, Chalupa

obránci: Švejda, Brabec, Šváb Láďa, Konečný

útočníci: Jelínek Mates, Šváb Michal, Fišar, Hríbik, Červinka, Borovský, Lederer, Socha

branky: Šváb Michal 3x, Fišar 2x, Šváb Ladislav, Jelínek Mates

asistence: Jelínek Mates 4x, Fišar 2x, Šváb Michal

– Pavel Sirotek –