SK Sršni Kutná Hora

SK Sršni Kutná Hora : HC Rytíři Vlašim 7 : 5 (5:0; 2:1; 0:4)

Ve sváteční den 28.10.2015 zavítali na náš zimní stadion Rytíři z Vlašimi. Sršni posíleni sobotním vítězstvím v derby s Kolínem měli o dobrou náladu postaráno. Přebytečnou předzápasovou euforii jsme museli redukovat, protože nám bylo jasné, že nás nečeká lehký soupeř.

Začátek utkání byl malinko takové oťukávání, kdo a co umí. Když oba soupeři zjistili, že vlastně nic nezjistili, začal se hrát hokej. V této sportovní disciplíně jsme během první třetiny měli navrch. Co to znamená. Dobře jsme bruslili a soupeře jsme ničili v této fázi vysokou produktivitou. Řečí čísel tzn., že jsme vedli po první části 5:0 a poměr střel byl 15:11. Z tohoto pohledu je vidět, že jsme měli jakous, takous převahu, ale že by byla drtivá to určitě ne. Vše načal na začátku šesté minuty Šimon Pokorný, který zužitkoval přesnou přihrávku od Lukáše Seckého a zasunul puk mezi beton a pravou tyčku soupeřovy branky. V čase 5:34 ještě v téže minutě přihrává Tomáš Knížek a zde úřaduje jako poslední Pavel Ježek, který podruhé překonává brankáře soupeře. V probíhající deváté minutě na levé straně v útočném pásmu u mantinelu vybojoval Ondra Veit puk, přihrává přesně na hokejku Natálie Brichové, která vidí úplně volného Tomáše Knížka mezi kruhy. Následně jde opět přesná přihrávka na Toma a ten se zvednutou hlavou v čase 08:27 uklízí puk k pravé tyči. Náš výkon je stále na vysoké úrovni a 18 sekund před naplněním dvanácté minuty přichází asi nejhezčí gól utkání. Natka Brichová prudkou přihrávkou našla před brankou úplně volného Lukáše Seckého, který z voleje vyhnal veškerou havěť ukrytou v pravém horním rohu branky Vlašimi. V tempu jsme do konce první třetiny nepolevili a v 17’ jsme ještě jednou skórovali, kdy se trefil Ondra Veit po přihrávce Tomáše Knížka.

Do druhé třetiny kluci naskakovali s výbornou náladou a asi s vědomím, že se nemůže nic stát, že jsme prostě lepší a tak to je. Bohužel tato představa se nenaplnila a od první buly jsme byli horším týmem, což nám v celku vydrželo až do konce utkání. Soupeř nás zatlačil na vlastní polovinu hrací plochy a mnohdy i do vlastní třetiny. Vzhledem k tomu, že paradoxy vládnou vesmíru tak se stalo, že z ničeho nic ujel všem Lukáš Secký, kdy svůj samostatný výlet zakončil přesně a bylo to 6:0. Z našeho pohledu se mohlo zdát, že tato branka houževnatého soupeře srazí definitivně do kolen. Ale opět se nic takového nestalo. Musím však dodat, že k dalšímu průběhu utkání a vývoji skóre jsme přispěli mírou vrchovatou. Rytíři nás zase zatlačili a bušili, bušili a zase bušili. Druhá naše formace si dokonce (to vám hlava nevezme) dovolila takový luxus jako být na ledě v plné permanenci tři minuty. Na to není třeba videozáznam, aby všem bylo jasné, jak vypadali, když dorazili na střídačku a jak vypadali ve hře, než se odhodlali jít střídat. Mohu vám s plnou odpovědností říci, že to byl děsivý pohled. Takhle to vypadá, když propásnete vhodný okamžik pro vystřídání. I přes toto všechno byl v brance Jenda Koleček, který držel naše vedení a nulu na našem kontě obdržených branek. Kapituloval poprvé až ve 36’, když opět paradoxně jsme inkasovali při naší přesilovce. Do konce druhého dějství zbývalo necelých čtyři a půl minuty, kdy jsme vyhlíželi konec druhé třetiny jako smilování. V poslední minutě 25 sekund před druhou sirénou dochází k dalšímu paradoxu. Jak tak čekáme, až utrpení mladého Boháčka skončí s libým zvukem sirény, David Zvěřina střílí na branku, Pavel Ježek se prosazuje po důrazu před brankou a zvyšuje naše vedení na 7:1. Za tohoto stavu se všichni aktéři odebírají do kabin.

Luxusní náskok, že? Ano s tímto tvrzením se dá jen a jen souhlasit. Jenže po dnešku vím, že se dá v životě opravdu prošustrovat opravdu vše. To, že se uvedený stav nedá držet dlouho s výkonem jež jsme předvedli ve druhé třetině bylo na bíledni. Bohužel ve třetím dějství se toho z naší strany moc nezměnilo. Měli jsme problémy se založením útoku, a pokud jsme se krkolomně dostali za půlku tak naše snažení mnohdy končilo na útočné modré, či těsně za ní. To soupeř se tužil a chaos v naší obranné hře narůstal. Ve 44’ přešel soupeř do rychlého brejku, útočníka sice Jenda vychytal, ale na dorážku nikým nepokrytého toho samého hráče již neměl. V 50’ soupeř snižuje již na 7:3, kdy po zmatcích v naší obraně opět nikým nepokrytý hráč bez větších problémů skóruje. V čase 53:15 dostáváme branku, která podtrhuje náš výkon ve druhé a třetí dvacetiminutovce. Naší obraně ujíždí útočník (resp. útočnice, abychom byli přesní ve výrocích). Jenda první pokus likviduje, ale potom přichází okamžik, který jsme viděli bohužel za již zmiňovaných čtyřicet minut opravdu nesčíslněkrát. Náš obránce, který se vrací zpět a vlastně jen stínuje zakončení brzdí a sleduje jak celá věc dopadne. Skončila samozřejmě dorážkou a snížením na 7:4. Čtyři a tři minuty před koncem přichází asi dva zlomové zákroky Jendy, kdy nedal útočníkům soupeře v samostatném úniku pražádnou šanci. Jedinou slabší chvilku si Jenda vybírá v čase 58:14, kdy mu puk proklouzne mezi betony po ne moc povedené střele z kruhu. Stav se tak posunul na 7:5. Do konce utkání již naštěstí zbývalo hodně málo času, aby soupeř s aktuálním stavem něco udělal.

K našemu výkonu bych chtěl dodat jen to, že pokud budeme hrát tak jako jsme hráli ve druhé a třetí třetině budeme svá utkání prostě prohrávat. O našem vítězství rozhodl jednoduchý fakt a to je statistika střel vs. vstřelené branky, tzn. produktivita. Ono počet střel je trochu zavádějící výraz spíš by to měl být počet zásahů gólmanů (ale to je již jen drobnost), kdy jsme ze 34 pokusů dokázali překonat postupně oba gólmanyprotivníka 7 x a soupeř Jendu (který zůstal na utkání opět sám z pro mě neznámých důvodů) ze 42 pokusů jen 5 x. Abych jen nekritizoval a nebyl označen za zbytečného pesimistu. Velké plus je, že co se týká vstřelených branek, nemusíme spoléhat jen na produktivitu Lukáše, ale že o vstřelené branky se podělilo hned pět hráčů (nemusím jmenovat, jsou uvedeni ve statistice). Kluci v tomto ohledu jen tak dál. Spíš nás trápí jedna věc a to je soustředění v utkání. Nerozumím tomu, že v Kolíně odehrají všichni maximum (samozřejmě každý v rámci svých možností) celých šedesát minut a o čtyři dny později toto odvedou jen v první třetině. Toto si prostě musí každý sám srovnat v hlavě. To se nedá natrénovat jako bruslení, či střelba. Je to však jeden z nejdůležitějších faktorů na cestě k vítězství.

Branky: 2 x Secký; 2 x Ježek; 1 x Pokorný; 1 x Knížek; 1 x Veit

Asistence: 2 x Brichová; 2 x Knížek; 1 x Secký

Poměr střel: 34 : 42

Vyloučení: 1 : 2

Využití: 0 : 0

Sestava:

Brankář:

Jan Koleček

Obrany:

David Zvěřina (C) – Matěj Šváb

Jan Kašpar – Vojtěch Hamsa

Útoky: