«

«

Lis 14

Jedeme dál, aneb stále bez ztráty kytičky (dorost)

Slavoj Velké Popovice – Sršni Kutná Hora
1  :  7  ( 0:3, 1:1, 0:3 )
Sobotní zápas osmého kola KLD, který zahajoval 2.část soutěže, nabídl souboj prvního týmu se čtvrtým, to jest měření sil mezi Sršni a Kozly z Popovic. Situaci na počátku komplikovaly problémy s rolbou (už to vypadalo, že se nebude vůbec hrát) a kamarádem Alzheimerem, který nečekaně navštívil Martina s Jankem a k jejich nemilému překvapení chodil po naší kabině oblečen v jejich ribanu, nákrčníku a šuspyku. Naštěstí obě prekérní situace se podařilo promptně vyřešit (poděkování do popovické kabiny), takže jsme se mohli směle vrhnout do víru zápasu.

Po dopadu puku na led se kolotoč roztočil opravdu rychle a již za 49 vt. si domácí gólman lovil puk z branky. Nikdo pořádně neví, jak se tam dostal, protože to byl čistokrevný vlastenec a dokonce i rozhodčí se přijela zeptat, komu má být z našich hráčů připsán. No nic, nejblíže stál Martin, tak tedy on, i když k němu přišel jako slabozraký k nejmenovanému smyčcovému nástroji. Sršni začali pěkně od podlahy a zdobilo je dobré bruslení spojené s důrazným forčekinkem. Celých dvacet minut jich bylo plné hřiště, proto se obraně Kozlů pomalu začínala přehřívat kolečka a gólů v jejich brance přibývalo. Do dvougólového vedení nás poslal Dominik, po nahrávce Matese a třetí zápis do listiny střelců přinesla Davidova přízemní střela, z jeho typické pozice, po sjetí od modré, kterou překvapil brankaře.

Vypadalo to na pohodu zápas, ale přesto jsme opakovali hráčům o přestávce, že nesmíme přestat bruslit a dát čas a prostor soupeři dostat se do hry. Ale jak u nás bývá pravidlem, co jsme nechtěli, se stalo skutečností a druhá třetina se nesla v mírném útlumu Sršňů. S nástupem na led jsme nasadili salámovou hru, a to co vypadalo jako slibný začátek, se naráz proměnilo na zcela nesourodou hru plnou kyxů. Soupeř nás zaskočil aktivním presingem, v plné míře nás přebruslil a nedovolil nám prakticky nic, co by z naší strany připomínalo hokej. Úvodní tlak jsme přežili částečně zázrakem a dílem skutečností, že záda nám kryl David, který má momentálně tzv. „Haškovu formu-1998″. Totální budíček znamenal až gól do naší sítě v čase 29.11, na který jsme ovšem dokázali okamžitě odpovědět. Janek se sice přes obránce svým buldočím důrazem prosadil, ale na dobré zakončení před gólmanem už neměl místo ani čas. Vzniknuvší časoprostorový hlavolam však za něj vyřešil pohotovou dorážkou Martin do prázdné a Sršni rázem vedli 1:4. Hru jsme po zbytek třetiny opticky vyrovnali, ale je třeba přiznat, že souhra v kutnohorských formacích tentokrát nefungovala tak lehce, nápaditě a s koncovkou, která by utkání dokázala rozhodnout.

Ve třetí třetině se prvních asi 7 minut nic výrazného nedělo a my jsme hráli pouze to, co jsme potřebovali a co nám stačilo. Pravda, párkrát jsme přerušili beztvarou a utrápenou hru vydařenými akcemi, ale jednalo se spíš o pěkné hokejové momenty, než o ucelený herní projev. Ve 47. minutě se před brankařem hostů objevil Janek a puk na druhý pokus dostal mimo jeho dosah – 1:5. I nadále se hrál svižný hokej, kterému však na úkor rychlosti poněkud chyběla přesnost. Ovšem částečnou omluvou budiž fakt, že jsme dohrávali v hodně improvizované sestavě, kdy do poslední třetiny pro zranění nenastoupil Tomáš s Jendou a Martin nedohrál pro obdržený osobní trest. A tak byl k vidění především koncert v podání aktivního Janka, který byl zakončený gólem v 59.min. na 1:6. A závěrečný hřebíček, který po krásné individuelní akci Dominika, nezaváhal 11 vt. před koncem zatlouct do popovické rakve Mates na příjemných 1:7. Po skončení utkání ještě poděkovali Sršni svým divákům, kteří byli opět slyšet a po celý zápas svým povzbuzováním vháněli do žil kutnohorských gladiátorů potřebné palivo.

Sršní dorost se vyznačuje nátlakovou aktivní hrou, založenou na obrovské bojovnosti, obětavosti a kolektivním pojetí hokeje. To představuje současně s důrazem na dobrou trénovanost, permanentní zdokonalování v individuálních dovednostech a především team spirit (týmový duch), jejich největší potenciál a hlavní zbraň. Přesto včera předvedli, že umí hrát na plný kotel(1.třetina), ale i na půl plynu(2.třetina). Suma sumárum – nebyl to od nás žádný nadpozemský hokej, ale zopakovat výkon z posledního zápasu se prostě pokaždé nepovede.

Co se týká individuelních výkonů, prostým součtem hlasů, dle názoru realizačního týmu, byl zvolen nejlepším obráncem Marw, který má vytříbenou techniku, skvělý herní přehled a předvídavost, díky které úspěšně napadá soupeřovi kombinace. Nejlepším útočníkem Janek, který se vrací do své tradiční formy a jeho nástup na led spolehlivě zvedá tep každému brankáři soupeře. A nejlepším fandou jednoznačně Petr, který i přes horší artikulaci, neustával vyvolávat tradiční kutnohorský pokřik i v popovickém bufetu a cestou domů autobusem. Ovšem jeho schopnost, osvobodit se ve vítězné euforii od hmotných statků konsternovala nejen bulvárního pisálka Síru, ale o tom snad až někdy příště…

To, co teď prožíváme, to je přesně to, proč jsme celé roky poctivě trénovali a proč hrajeme hokej. Musím před celým mančaftem smeknout, přesto opět zdůrazňuji: „Zůstaňme nohami na zemi. Jsme stále na začátku dlouhé cesty, a přestože se nám první krok vydařil, větší část a ty nejtěžší zkoušky jsou teprve před námi. Proto se musíme oprostit jakékoliv namachrovanosti a proti každému dalšímu soupeři nastupovat s pokorou a respektem“.

Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Jestříbek, Pavlíček, Tomčík

branky: Kořisrka 2x, Pipek 2x, Jiráň, Marvan, Jelínek Mates
asistence: Jelínek Mates, Ryšan, Kořistka, Tomčík, Sádlo, Jiráň

– Pavel Sirotek –