«

«

Led 07

Junioři dvakrát vítězně

JUN: kolo 12 – SK Sršni Kutná Hora vs. TJ Tatran Sedlčany 8:2 (3:0, 2:0, 3:2) (Hrálo se 22. 12. 2012)

JUN: kolo 13 HC Slovan Louny vs. SK Sršni Kutná Hora 4:7 (3:0, 0:4, 1:3) (Hrálo se 05. 01. 2013)

 

SK Sršni Kutná Hora vs. TJ Tatran Sedlčany 8:2 (3:0, 2:0, 3:2)

To se nám to hrálo!

Titulek jsem si zapsal hned po utkání.

Protože poprvé se nám podařilo to, co už jsem chtěl loni – aby s námi hrála kompletní pětka z dorostu. Tak úplně kompletní sice ani proti Sedlčanům nebyla (hrál s nimi Janek Kořistka a to už je téměř jako kompletní…), ale to je detail. Já dokonce chtěl, aby s dorosteneckou pětkou hrál i starší žák Tomáš Fišar, ale zaprvé nebyl doma a za druhé mi to vejboři neodsouhlasili, protože je ještě hodně mladý. I dnes si přesto myslím, že by to byl zvládnul. Nevadí, stejně se budu dál pokoušet, aby si s námi letos zahrál. Je to klubová naděj.

Náš brankář Michal Kurka byl po nemoci (ale na utkání se přijel podívat!), a tak jsme se domluvili, že tentokrát díky vhodné příležitosti přijde z dorostu i golman David Jelínek. Před utkáním Šimon Balham poprosil, aby chytal od začátku David, protože se necítí zdravotně dobře. Nebyl v tom absolutně žádný problém – David odchytal parádní utkání a dorostenecký výkon jen potvrdil.

Se zbytkem textu jsem měl ale problém. Ne, že bych nevěděl o čem psát, ale spíše jsem si říkal, že teď se vrhnu do chválení a po příštím utkání  (v Lounech) zase budu psát o tom, jak jsme dobrý výkon nepotvrdili…

Taky jsem chtěl napsat: „…pane Sirotku, prodaj nám ty hráče.“ Připadalo mi to vtipné, ale pak jsem se zastyděl. Pavel Sirotek má letos velmi těžkou pozici. Jedna stabilní pětka mu odešla a náhrada ZATÍM není adekvátní. Musíme sami.

Nemá cenu se rozepisovat podrobně o utkání. Přiznávám, že z pověrčivosti jsem si vnucoval obavy, ale od první minuty bylo jasné, že máme navrch. A tak to bylo po celé utkání.

Tak co se tedy ukázalo:

1) Dorostenci zahráli hodně dobře. Neznal jsem pouze Láďu Švába. Neznal není přesné slovo. Nezažil jsem ho zatím hrát s námi. Že je rychlý jako blesk jsem věděl. Že se do toho umí opřít jsem věděl. Že bruslí po patách (Nemá zbytečně o číslo větší brusle? Nebo má tak velkou nohu?) jsem věděl. Že se nebojí (Už se stačil vymáznout i na svém bajku.) jsem věděl. Ale přesvědčil jsem se o tom, že je drzý a že mu nedělá problém se rychle rozhodnout k důležitému manévru. A to je velmi příjemné zjištění. Mám dvě připomínky pro Láďu Švába: nech si ubrousit nože víc dopředu a soustřeď se na správné bruslení – tlač špičky víc k sobě. Druhá: ukážu ti, jak lépe využiješ svůj potenciál ke střelbě.

2) Dominika Jiráně znám už víc než dva roky a dnes můžu jen konstatovat, že patří mezi tři čtyři nejlepší hráče v celém klubu (včetně týmu dospělých). S ním může být každý trenér v klidu. Vždycky je FYZICKY tam, kde by měl TEORETICKY být. To se nedá naučit a každý to nedovede.

Nemá cenu mluvit dál – spolu s Matoušem Jelínkem a Pavlem Švejdou by byli platní v každém ligovém týmu a neměli by mnoho problémů prosadit se i výš.

To se nám to prostě hrálo!

3) Uvědomuju si, že té chvály je hodně. Podle u nás používané teorie to není správné. Já si to ale můžu dovolit – nejsem jejich kmenový trenér, vychoval je Pavel Sirotek, tak si ten luxus JÁ můžu dopřát. A navíc – já si myslím, že chválit je potřeba. Pokud se nafouknou, rychle zase splasknou a i to je potřeba se učit. Jen doufám, že oni motivaci nehledají.

4) Další věci mě výjimečně potěšily. Všichni hráli s chutí. Janek Kořistka jakoby pookřál (důkazem i tři fíky) a jakoby si začal uvědomovat, že to stejně dřív nebo později musí vzít na sebe. Pak mě potěšil jeden z nejhezčích gólů (branka na 6:0) celého mého zdejšího působení: absolutní soucítění Jirky Tvrdíka jako nahrávače a Oty Hynka jako střelce. To, jak Ota přesně načasoval svůj pohyb s přihrávkou, bylo opravdu dokonalé. Zdánlivě donekonečna opakované přihrávky na trénincích se můžou přece jen zúročit!

Přečtěte si potom téměř shodná slova v dalším referátu z utkání v Lounech – budou se týkat Petra Švejdy a Janka Kořistky!

5) A to není všechno – hráli jsme opravdu výjimečně na pět beků. Káďa byl najednou sám. Řekl mi to na plnou hubu, jak je u něj zvykem: „…páté kolo u vozu.“ Tak jsem mu jen řekl: „Seš vůl!“ Myslím, že v kabině bylo před utkáním trochu dusno a bál jsem se toho. Na liché hráče se vždycky blbě hraje, zvláště když jde o beky – už jen kvůli porovnání se na ledě. Ale hned od prvních sekund bylo jasné, že můžu být v klidu. Beci hráli perfektně a střídali se sami naprosto přirozeně.

Káďa umí vyskočit jak čertík z krabičky hned na první našlápnutí. V utkání vyskočil nakonec až v poslední minutě – a to navíc z bohulibé příčiny – šel chránit spoluhráče. A taková vyloučení se spíš chválí. Dopadlo to fakt dobře. Po dlouhé době jsem měl pocit, že hrajeme hokej a nemusíme se bát – Sedlčany si ani neškrtly a to prý tam byli z důvodů vánočního volna i hráči odjinud. Ale to jsem vůbec neřešil.

Na závěr: docela jsem si říkal, že je škoda že jsou vánoce – rozejdeme se, budem pár dnů bez tréninku a pak bude zase všechno jinak. A my přitom potřebujeme alespoň krátkou šňůrku vítězství, alespoň dvakrát za sebou, abychom měli pocit, že to není náhoda. Nový rok v hokejové sezóně je vždycky nepříjemný. To nemluvím o tom, že jedeme do Loun, které se nám budou chtít určitě pomstít…

A bez hráčů z dorostu!

Sestava, branky a +/- statistika (součet účastí na ledě při obdržených a vstřelených brankách).

Branky (v pořadí jak padaly za sebou) a Asistence (v závorce): Hynek (Kadlec), Šváb (Švejda Petr), Zíka (Tvrdík), Tvrdík (Šváb), Kořistka (Jiráň), Hynek (Tvrdík), Kořistka (Jelínek Matouš), Kořistka (Švejda Pavel). Vyloučení: 12 (+ Kadlec 5+OT):13 (+ 5+OT).

Sestava (v závorce +/- body). I tentokrát bez mého subjektivního bodování – všichni hráli dobře: David Jelínek „D“, (Balham) – Marvan (+3), Švejda Petr (+2), Šváb Ladislav „D“ (+5), Švejda Pavel „D“ (+2) – Kadlec (0) – Hynek (+2), Tvrdík (+3), Zíka (+4) – Kořistka (+3),  Jiráň Dominik „D“ (+3), Jelínek Matouš „D“ (+4), Vojtíšek (-1).

Richard Bláha

————————————————————————————

 HC Slovan Louny vs. SK Sršni Kutná Hora 4:7 (3:0, 0:4, 1:3)

Fotříci byli asi pyšní… 

Přééésně! Nový rok je v hokeji vždycky k ničemu. Účast na prvních trénincích po vánocích nic moc, věděli jsme navíc, že dorost hraje v sobotu na Zbraslavi, takže se musíme obejít bez jejich pomoci – a do Loun! Minule jsme je tam řízli, byli naštvaní a určitě se na nás chystají pomstychtivě. V pátek navíc bylo jasno, že naše áčko bude mít taky na sobotu nedostatek hráčů… Jirka Tvrdík senior mi říká: „Bude nás jedenáct, áčko chce alespoň jednoho hráče a chtěli by Jirku…“ Jak jinak? Ptám se Jirky Tvrdíka juniora přímo: „Chtějí tě na sobotu do áčka, chceš zi zahrát s nimi nebo pojedeš s námi do Loun?“ Odpověděl taky přímo: „Zahrál bych si s chlapama, ale to záleží na vás…“ Podíval jsem se nad sebe do jednoho světla pod střechou haly (dělal jsem jako že je to slunce) a najednou jsem věděl, že je to opravdu pokyn shůry. Vždyť je to vlastně jedno – jedeme do Loun, nebudeme mít ani jednoho dorostence, oni se na nás určitě chystají, tak co? A možná, že přišla doba, kdy si musíme zvykat hrát bez Jirky. Pro mě samotného zatím představa chmurná… Jednou to přijít musí.  Těchhle pár řádků mi proběhlo hlavou za vteřinu, a tak zdánlivě bez váhání a bez zajíknutí říkám Jirkovi: „Jo, jasně, jeď hrát s áčkem.“ Senior na mě koukal překvapeně. Alespoň to tak vypadalo. Ale fakt je, ubezpečil jsem sám sebe, že to opravdu potřebujeme a navíc ze sebe uděláme dobráky. Byla doba s Jirkou, teď přichází doba po Jirkovi. A džunioři si na to musí zvyknout. Musí natvrdo poznat a projevit svoje já. Ať si zvyknou nosit kůži na trh sami a nespoléhat na Tvrdíkovy góly. Je to tady. Ale asi jsem přemlouval víc sám sebe.

Takže první lajna Marv se Švejdičem, vpředu Janek, Aleš po pauze s kolenem a Ondra Vojtíšek. Tomáš Pavlíček, který má problémy se hrou dopředu (snad se nezlobí, že to říkám tak zpříma…) bude hrát BEKA, ačkoli ho nikdy nehrál. A s Káďou! Na centru místo Jirky Tvrdíka bude s křídly Otou a Ziggim Hynais Macháček…

Před autobusem fotříci Petr Kořistka a Petr Švejda (doufám, že se na mě za ty fotříky nezlobí…): „Tak jak?“ Rychle a alibisticky povídám: „Ani náhodou!“

Měl jsem pravdu – ani náhodou to nebylo tak, jak jsem si myslel. Sice borci trochu znejistěli, když se profláklo, že Jirka Tvrdík jede s áčkem, trochu se zakřenili, když jsem jim řekl, že si musíme  zvykat hrát bez Jirky, ale když začalo utkání, nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si předem cvrnkli do kalhot. Hráli jsme s Louny absolutně bez problémů. Jenže jak to umíme, za deset minut jsme dostali dvě branky a do konce třetiny třetí – 0:3 a já myslel, že je hotovo.

Klukům jsem v šatně řekl, že přesto mám pocit, že hrajeme dobře a že ty góly jsme dostali zbytečně jen kvůli naší nedůslednosti. Opravdu jsem ten pocit měl, už jsem jim ale neřekl, že si myslím, že ty tři góly už nedoženeme.

Do druhé třetiny jsme nastoupili za mohutného skandování fotříků a šoféra busu KUT-náá HO-RA!!! KUT-náá HO-RA!!! tak, jak jsme skončili v první. Řekl jsem Šimonovi Balhamovi, že v půlce třetiny vystřídá Michala a počítal jsem s tím, že to nějak dohrajeme. Ale skandování jsem začal hodně vnímat. Jako kdyby oni (naši fanoušci) pochopili něco, na co jsem já zatím nepřišel… Dojem z vývoje utkání ve mě podpořil začátek druhé třetiny – Michal Kurka musel zachránit minimálně tři tutovky. K dovršení všeho zlého rozhodčí absolutně necitlivě (nebo naopak právě „citlivě“?) vyloučil Petra Švejdu na 2 + 10 minut za vražení protihráče zezadu na mantinel. To nebyl vůbec nedovolený zákrok – čistě ramenem do ramena – natož pak na deset minut! Co se dalo dělat? A když uběhlo deset minut a zápas se přehoupnul do druhé poloviny, říkal jsem si, že to nakonec nemusí být žádná tragedie.

Frajeři mě přelstili.

Ondra Vojtíšek v jednom momentu (33. minuta) překážel Lounským ve hře tak dobře, že dokázal nahrát Otovi na první gól, za dvě minuty nato jsem se s pochopením díval, jak Tomáš Pavlíček promáchne na modré (fakt jsem si to myslel a dopředu jsem se nezlobil) a on promáchnul tak geniálně, že z toho byla dokonalá bomba po ledě přímo do brány. To už jsem se chytnul a začal být trochu nervózní. Že bychom to mohli dokázat? Koneckonců od počátku jsme nehráli špatně, ale přece jen v půlce utkání 0:3…

Za dvacet vteřin nato po dobré kombinaci (i když z chumlu před brankou) nahrál Hynais Macháček Jankovi a ten s jistotou srovnal. To už jsem začal skákat na střídačce jako pumlíč a skandování fotříků se pro nás stalo závazným. Přece to nemůžeme vypustit… To už jsme povzbuzovali jeden druhého.

V poslední minutě druhé třetiny jsme přesně podle mého trvalého přání zatáhli kotouč podél levého mantinelu až do rohu (nevím, kdo to byl, jestli Janek nebo Ziggi nebo Švejdič) a šla dobrá přihrávka před branku. Tam to zkoušel Ondra Vojtíšek, ale na jeho místě měl být správně Hynais Macháček. Naštěstí Hynais dokázal kotouč vybojovat, udělat si v poklidu (to on umí hodně dobře)  místo otočkou a krásně trefit pravý vingl. Najednou jsme vedli 4:3 a skončila druhá třetina. Myslím, že to byly rozhodující moment a branka celého utkání.

Díky té poslední minutě druhé třetiny jsem si myslel, že pokud si to nezbabráme sami, mohli bychom uspět, protože jsem byl přesvědčený (teď už jo), že klidně můžeme přidat i další branku, protože Louny budou útočit jak šílenci…

Bylo to tak.

A my jsme docela v klidu dokázali Lounským jejich akce rozbíjet už v zárodku v prostředním pásmu. Myslím, že v tomhle momentu se přece jen projevilo to, co hlavně obráncům říkám od počátku – nebojácný obránce je schopen vychytat většinu dlouhých kotoučů směřujících středním pásmem na naši modrou. Ale oba beci musí být sehraní. Hlavně Marv se Švejdičem ty kotouče stahovali jedna radost, Káďa zase nebyl zbrklý a s kotoučem na holi vyrážel dopředu. Radost pohledět. A do toho KUT-náá HO-RA !!! KUT-náá HO-RA!!!

A teď pozor – jeden výchovný moment: musíme se více soustředit na to, abychom jezdili do třetiny soupeře PODÉL MANTINELŮ!!! Ne se pořád tlačit doprostřed hříště přes dva tři hráče.

Přišla dvaapadesátá minuta, Petr Švejda ve středním pásmu sebral jeden z kotoučů, o kterých byla řeč o pár řádků výše, podél prken zajel hluboko do třetiny Loun (a pořád se správně držel mantinelu), prudce přihrál forhendem před branku, kde už přesně načasovaný Janek Kořistka elegantně a velmi jistě sklepl kotouč do branky. To byla ta kopie Jirky Tvrdíka a Oty Hynka z předchozího utkání. Absolutně dokonalá hokejová příručka, která se dá použít na celém světě.

A potom: časomíra držela prst na tlačítku vždycky o něco déle, aby domácím přidala alespoň pár vteřin, rozhodčí se snažili nepískat domácím ofsajdy, utkání bylo prostě napínavé. Drželi jsme se. Pak jsme dostali branku. Opět naši typickou. Řítili jsme se všichni za prvními hráči soupeře s kotoučem, přejeli jsme až mimo branku a zapomněli na to, že většinou se pak dostane kotouč do „druhé řady“ soupeře právě před brankou. A tam už chybíme…

Naštěstí byl Janek Kořistka v utkání už tak rozjetý, že se prakticky pokaždé dostával až k brance soupeře. Po jedné přihrávce jel sám na branku, následovalo nedovolené bránění a logické trestné střílení.

Relativně dost často na tréninku jezdíme nájezdy na golmany. Vím, že je to velmi těžká disciplína. V tréninku především dovednostní (tam nejsou nervy tak napjaté), ale v utkání je to opravdu mezní situace a hráč tam prokazuje vedle dovednosti především svoji mentální sílu. Myslím, že je to jeden z nejtěžších momentů ve hře KAŽDÉHO hráče. Všimněte si, že naprostá většina hráčů na nejvyšší úrovni (ať už jde o utkání národního týmu, nebo v extralize) dnes branku z nájezdu nedá. Ačkoli si diváci myslí, že se jen tak nějak zakvedlá kotoučem a spadne to tam samo. Ne, ne, nespadne. Janek má dlouhé ruce, bavíme se o tom na tréninku, že je potřeba využít těch rukou a že nejdůležitější je nekvedlat kotoučem v rozsahu dosahu brankáře, ale pustit ruce mimo něj. Pak je brankář donucený udělat pohyb na stranu a to je pak šance přetáhnout kotouč na druhou stranu do volného prostoru – do brány. Docela snadno se to řekne. Janek to zvládl naprosto jistě. Cítil jsem z něj tu jistotu. A to bylo v tom okamžiku důležitější než vstřelená branka. To je jeho budoucnost, to je jeho arzenál, který může použít v hokeji, i kdyby ho jednou hrál na druhé straně zeměkoule. To je jeho vlastnictví. A taky síla a cena našeho týmu momentálně!

No, co vám budu dál vyprávět. To už jsme se všichni bavili a nakonec ještě dva hráči připravili symbolický poslední gól. Ota Hynek přihrál na branku Aleši Sádlovi. Ota se pomstil za své nesportovní vyloučení. Po jednom z konfliktů, které se snažili domácí vyvolávat, bouchnul Ota hokejkou do mantinelu a rozhodčí mu dal rovnou 10 minut za nesportovní chování. Nesportovně se zachoval rozhodčí. Tečka. Aleš Sádlo si branku zasloužil za svůj neutuchající pohyb. Když mě poslechne a bude jezdit tam, kde je volno (podél mantinelů) a ne přes dva hráče soupeře, dostane se v každém utkání minimálně třikrát do brankové šance. To už bude záležet jen na něm.

Podařila se nám tedy zatím krátká šňůrka.

A teď na Zbraslav a když Pavel Sirotek dopustí, tak i s dorostenci!

Doufám, že se rozumí, že fotříci pojedou s sebou.

 

Sestava, branky, subjektivní bodování a +/- statistika (součet účastí na ledě při obdržených a vstřelených brankách).

Branky (v pořadí jak padaly za sebou) a Asistence (v závorce): Hynek (Vojtíšek), Pavlíček (Kořistka), Kořistka (Macháček, Zíka), Macháček, Kořistka (Švejda), Kořistka (proměněné TS za podražení), Sádlo (Hynek). Vyloučení: 4 : 3 + Švejda Petr 10´ vražení na mantinel + Hynek 10´ nesportovní chování.

Sestava, subjektivní bodování, (v závorce +/- body): Kurka 8 (od 31. Balham 8) – Marvan 8 (+2), Švejda Petr 8,5 (0), Kadlec 8 (+2), Pavlíček 9 (-1) – Kořistka 9 (+3), Sádlo 8 (+2), Vojtíšek 9 (+5) – Hynek 8 (0), Macháček 8 (+1), Zíka 8 (-3).

Richard Bláha