Seznamte se s trenéry! Dorost

V dalším díle naší rubriky Seznamte se s trenéry, se tentokrát podíváme na jednoho z nejdéle sloužících členů našeho oddílu. Petr Polívka se po letech v roli asistenta chopil kormidla u Sršního dorostu. Stejně jako ostatním trenérům, jsme i tak Petrovi museli položit několik otázek.

1. Petře, proč jsi se stal trenérem? Jak dlouho se trenérskému řemeslu věnuješ? 

S trénováním jsem začal před 18 lety na popud manželky jako asistent trenéra s panem J. Eisenhammerem. U něj jsem sbíral trenérské zkušenosti a po několika letech přešel jako asistent k dalšímu skvělému trenérovi Pavlovi Sirotkovi. Společně jsme tak trénovali jednu partu malých sršňů od přípravky až po dorost. Pak přišel čas, abych se posunul trochu dál.

2. Jaká je tvá trenérská filozofie? 

Zkusím přemýšlet, nečekejte ode mne však nějaká moudra. 🙂 Asi bych řekl, že jak k trénování přistupuješ a co tomu dáváš, jak se chováš, děti ti to stejné vrátí zpět.

3. Co tě na práci s dětmi baví nejvíce?

Co mě na práci s dětmi baví? Je to krásný pocit vidět ty kluky od malička vyrůstat, vidět jejich hokejová zlepšení, jak je hokejem baví i přesto, že teď ve vyšší kategorii už je to pořádná dřina. Nejspíš je to i pocit hrdosti na ně, na jejich posouvání se vpřed a také to, že můžu alespoň troškou přispět k jejich rozvoji.

4. Trénování ses jako asistent věnoval dlouhodobě, jak to jde skloubit s vedením restaurace, kterou tvá rodina provozuje v Kutné Hoře? Kde na to všechno bereš čas?

Skloubit trénování a práci je hodně náročné, naštěstí mám skvělou rodinu, která mi v tom pomáhá. Také trenérští kolegové a v neposlední řadě i rodiče hráčů přispívají k tomu, že se mohu obojímu věnovat. Kde na na to beru čas? Tady bych použil píseň skupiny Olympic “ Osmý den schází nám”.