SK Sršni Kutná Hora

KLD se přehoupla do své druhé poloviny a v neděli 8.12.2013 byl na programu zápas 14.kola mezi kutnohorskými a poděbradskými dorostenci.Marně však už pár hodin přemýšlím, co k tomuhle zápasu napsat, abych se neopakoval s reportem z minulého utkání. Bojovali jsme, dřeli jsme, vedli jsme o dvě branky a do poslední třetiny vstupovali s náskokem jedné. Přesto jsme opět ve finále o jeden gól prohráli, i když jsme nebyli horším týmem na ledě. Škoda, ale víra prý hory přenáší a já tomuhle týmu věřím dál. Věřím, že bude líp, že to zlomíme a že hráči budou za svou práci jednou po zásluze odměněni, pokud tedy nesestoupí z cesty, na kterou se vydali po zápase v Popovicích.

Koukám, že jsem to dnes vzal z opačného konce a začal závěrečným hodnocením, takže aspoň pár vět k samotnému utkání. Zápas začal zajímavě otevřenou a vyrovnanou hrou na obou stranách, kdy každý chvilku tahal pilku. Hra ubíhala vcelku svižně, v rychlém tempu a s minimem přerušení. Dosti tak asi váženého čtenáře překvapí fakt, že první třetina skončila za bezbrankového stavu a nepřítomný divák by ze zmíněného skóre mohl cítit určitý závan nudy, ale tak tomu určitě nebylo. Diváci a fanoušci jsou spolehlivým barometrem, toho jak hra vypadá. Můžete klidně vyhrávat, ale pokud se jim to nelíbí a zápas je nevtáhne, mlčí jak zařezaní. Na druhou stranu můžete prohrávat, ale když vidí, že se hráči snaží a dávají ze sebe vše, dokáží to ocenit hlasitým fanděním a skandováním. Přestože v neděli bylo fanoušků zhruba tolik, jako návštěvníků na koncertech Ivetky Bartošové, tentokrát svým „Kutná – Hora“ vytvořili atmosféru a také tlak na hráče a jejich motivaci pro hru, který si zaslouží zmínku a poděkování. DÍK!!!

Ale pojďme už do druhé třetiny. I přes pokračující snahu a šance se i nadále na tabuli zuby-nehty držel stav 0:0, což utnul až ve 25.min. zápasu kápo Michal svojí dorážkou Fíšovi střely – 1:0. Za necelé dvě minuty bylo ještě veseleji, to když Dýťa dotlačil puk do brány po Michalově nájezdu – 2:0. Hosté s nepříznivým vývojem přidali na razanci svých zákroků a hladinu adrenalinu zvedl zákrok poděbradského hráče, který zřejmě neunesl tíhu zápasu a předvedl blikanec ala Tomáš Řepka. Jeho hokejka, se po odehrání puku Dýťou, proměnila rázem v meč a jakoby mu chtěla setnout hlavu, mu uštědřila zásah do krku. No hnus velebnosti… Vojtu si vzala do péče zdravotnice, my jsme přeskupili řady a soupeř bohužel zanedlouho snížil na 2:1, čímž skončila i druhá třetina.

Po zkušenosti z minulého kola jsem měl před poslední dvacetiminutovkou takové smíšené a divné pocity, protože o minimální vedení můžete rychlým gólem lehce přijít a nahlodaná psychika pak přesune výhodu na stranu soupeře. Ovšem očekávaná poděbradká invaze se ukázala jako lichá a Sršní hnízdo zůstalo první minuty bez vážnějších škrábanců, protože se hrálo téměř jen ve třetině hostů. Přesto se ale z branky nakonec radoval náš soupeř. Po zaváhání Červajze, kterému se při snaze o rozehrávku svezl puk z čepele, hostující útočník nepohrdl samostatným nájezdem – 2:2. No a dílo zkázy bylo dovršeno v čase 52.10, když poděbradský hráč sice z těžkého úhlu, ale naprosto přesně trefil pod víko – 2:3. Přes snahu a ještě několik šancí se již Sršňům nepodařilo zkorigovat nepříznivý výsledek a zasadit tak nepříjemný políček sebevědomým hostům.

Závěrečným hodnocením jsem dnes v podstatě začal, tak jen dodám, že všichni zahráli na horní hranici svých schopností a makali pro tým, za což chválím, ale jedince, který by se výrazněji prosadil, jsem dnes postrádal. Výsledek vzhledem k průběhu zápasu se zdá nespravedlivý a slušela by mu určitě víc remíza, ale i přes to mám ze zápasu a vašeho výkonu dobrý pocit.